Potíže se získáním Working Holiday víza a přílet na Zéland aneb víza na Nový Zéland – když vízum má jen jeden.

Mladí Češi do 36 let mají možnost získat roční vízum na Nový Zéland, díky kterému mohou legálně pracovat. Jelikož je Zéland na výdaje jednou z nejdražších zemí světa, je toto vízum ideální kombinací jak procestovat ostrovy a na cestu si tam přitom vydělat. Má to ale dva velké háčky. 1. Počet těchto víz pro Českou republiku je omezen na 1200 míst na rok. Jelikož se kvóta otevírá jednou v roce v konkrétní hodinu a o vízum se žádá elektronicky, musí mít člověk obrovské štěstí, aby se úspěšně proklikal a žádost online odeslal. O tato víza je totiž neuvěřitelný zájem a bývají rozebrána tak do 10 minut. Musíte to mít nacvičeno a přesně vědět kam co vyplnit. Většině lidem je ale příprava na vyplňování kvóty k ničemu, protože jim nehledě na výkon počítače či rychlost internetového připojení spadne přetížený server novozélandského imigračního úřadu, zbělá obrazovka a dál se už nedostanou. Když se server zase odsekne, je už kvóta dávno rozebraná. A přesně takováto situace nastala u Helenky. Háček s Working Holiday vízy č. 2 je ten, že pokud jsou někomu víza schválena a on do roka na Zéland nevyjede, má do konce života smůlu a už další možnost nedostane. Ano, Vikymu se víza schválila a mě ne. Nastala tedy nejhorší varianta. Pokud bychom víza nedostali ani jeden, žádali bychom příští rok, ale takhle by Viky přišel o možnost poznat Zéland, kdybychom nevyjeli. Taková situace nastává u velké spousty párů. Je to jako naschvál. Rozhodli jsme se, že přesto pojedeme, Viky s WHS vízy a já jako turista a ze Zélandu požádám o WHS víza znovu v březnu.

Při pročítání příběhů ostatních lidí jsme ale začali mít strach z možného katastrofického scénáře, který byl takový, že nás při příletu na Zéland pošlou šupky hupky dalším letadlem zpátky domů. Spoustě lidem se stává, že mají problém na imigrační kontrole. Většinou jedou na turistické vízum. Nebo jedou ve dvou s tím, že jeden z páru má WHS vízum a druhý jede na turistické, jako jsme to měli my. Jde o to, že úředníci mají pravděpodobně nějaké špatné zkušenosti s těmito případy (práce načerno u toho, kdo nemá pracovní vízum atd.) nebo se prostě jen hůře vyspí. Každopádně mají právo na základě rozhovoru na příletu rozhodnout, že vás pošlou domů. Abychom tyto problémy neměli, postupovali jsme následujícím způsobem:

• já šla na k imigračnímu úředníkovi jako první, Viky šel až po mě a po výstupu z letadla jsme se k sobě nehlásili. Pokud by od úředníka přišla otázka: s kým cestujete? a já musela přiznat to, že jedu jako turista a manžel pracovně, úředníky by to asi hodně začalo zajímat.
• já jakožto turista jsem měla zpáteční letenku, která byla bookovaná na odlet za necelé 2 měsíce. Pozn. U Air China se dá datum odletu měnit, kolikrát chcete, za poplatek 500 Kč. Je jen potřeba, aby byl odlet max. do roka původního odletu. Hodně lidí si kupuje třeba letenku do Austrálie (je nejlevnější, stojí cca 3500Kč) a nechá ji propadnout. U této varianty je ale potřeba mít ale i turistické vízum do Austrálie, které je zdarma a je třeba ho řešit cca týden předem. Zpáteční letenku ale doporučuji z vlastní zkušenosti víc.
• nevezla jsem s sebou žádné pracovní věci ani životopisy nebo doporučení.
• je dobré přípravu na rozhovor nepodcenit a připravit se, jak jen je to možné. Tzn. měla jsem s sebou výpis z běžného účtu potvrzený od banky spolu s aktuálním převodním kurzem CZK/NZD. Dále je velice dobré mít vytisklou rezervaci ubytování v hotelu na první dny (u spousty hotelů na NZ je možnost storna rezervace zdarma nebo možnost zaplatit za ubytování přímo na hotelu) a vypadá dobře i to, že na ní máte poznámku, jak se tam z letiště dostanete. Pro jistotu jsem měla i itinerář „svého turistického výletu“. Je to v podstatě plán vaší cesty, kdy kde budete a co tam budete dělat. Může to být klidně na stránku. Na úředníka to opět dělá lepší dojem, že jste turista, který přijel na druhou stranu světa a ví, co bude na Zélandu dělat, kde bude bydlet, co chce vidět a nebudou s ním problémy. Poslední věc, kterou jsem měla, je kartička s cestovním zdravotním pojištěním, které mám od své banky za pár korun měsíčně. Tyto dokumenty nejsou potřeba, ale ze své vlastní zkušenosti je vřele doporučuji.

Jak probíhá kontrola: Když jsem čekala na volného úředníka s vyplněnou příletovou kartou, poslouchala jsem, na co se ptají lidí přede mnou. U všech padla otázka, jestli cestují sami nebo s někým. Když jsem přišla na řadu k okénku, měla jsem připraveny všechny dokumenty viz. Výše. Cítila jsem, že jakmile se mě zeptá, jestli tu jsem sama, bude zle. Přišla jsem k němu tedy a jako první jsem se omluvila, že jsem nevyplnila v příletové kartě bydliště, protože jsem nevěděla, jestli tam mám uvést hotel, i když tam budu jen týden. Pán se usmál a řekl, že ano, mám tam uvést adresu hotelu. Ptal se mě, jestli v tom hotelu budu jen na první noc a já odpověděla, že ne, že tam budu celý týden a podstrčila jsem mu pod okénkem rezervaci. Pak jsem mu podstrčila v podstatě všechny papíry, co jsem u sebe měla (on je ani vidět nechtěl), zeptal se mě, jestli mám ráda Českou republiku (odpověď: Ano, je to můj domov, ale miluju cestování) a popřál mi s úsměvem hezkou dovolenou. Strávila jsem tam tak 2 minuty a jsem přesvědčená, že to proběhlo hladce jen díky přípravě, kterou jsem tomu dala. Potom jsem si vyzvedla zavazadlo a šla s ním k úředníkovi, který se mě zeptal, jestli vezu nějaké outdoorové vybavení a případně jaké (ukázala jsem mu čisté boty, které jsem měla na sobě) a jestli vezu nějaké jídlo (sušené jídlo neživočišného původu není zakázáno, ale musíte to přiznat. Takže jsem poctivě vyjmenovala čokoládu, ovesné kaše v prášku, těstoviny). Potom nás a zavazadla už jen očmuchala spousta psů hledajících drogy a omamné látky a nechali jsme naposledy všechna zavazadla projet rentgenem. Udělali jsme pár kroků, a jakmile jsme uviděli nápis: Welcome to New Zealand, všechno z nás spadlo a nám se ohromně ulevilo. Byl to skvělý pocit.

Více informací o naší cestě na Nový Zéland naleznete ZDE