V hlavní roli angličtina na Novém Zélandu aneb svět New Zild:
Anglicky jsme se učili už od čtvrté třídy základní školy. Nikdy na našich cestách jsme neměli problém se anglicky dorozumět. Až doposud.
Protože je Nový Zéland součástí Commonwealthu a je tedy formálně pod správou britské koruny, je jeho oficiálním jazykem kromě maorštiny i angličtina. Angličtina, kterou se mluví na Zélandu je směsicí irské, velšské, britské a australské angličtiny a polynéských jazyků, takže je její přízvuk naprosto jedinečný. Kiwáci jsou si toho vědomi a tak s hrdostí nazvali svou angličtinu jako New Zealander English neboli New Zild. Jak to v praxi vypadá? Jakmile slyšíte nějakého Novozélanďana mluvit, nerozumíte nejdřív vůbec nic. Je to jako souvislý proud řeči, ve kterém sem tam rozeznáte nějaké slovíčko. I rodilý angličtí mluvčí (zejména Britové) mají problém novozélandské angličtině rozumět. O Indech, Evropanech a dalších národnostech ani nemluvě 🙂 Protože jsme byli (včetně Amandine) trochu frustrovaní z toho, že vlastně místním obyvatelům moc nerozumíme, začali jsme hledat na internetu nějaké informace o tom, jak novozélandské angličině porozumět. Našli jsme na youtube.com skvělý dokument (https://www.youtube.com/watch?v=bV_UmOvV1vs ), který nám v podstatě vše vysvětlil. Dokument je celý v angličtině, takže jsem se rozhodla napsat sem malé shrnutí, co se v něm říká.
Historie angličtiny na Zélandu
První anglicky hovořící lidé připluli na Nový Zéland před 230 lety. Podle výzkumů odborníků mělo rané obyvatelstvo toto složení: 22% Skotů, 20% Irů, 49% Britů. Jelikož se ocitli velmi daleko od striktní “královské” angličtiny, téměř okamžitě se stalo to, že noví obyvatelé začali mluvit více uvolněnou angličtinou. Na území Aotearoi (maorský název Nového Zélandu) ale už několik staletí před Evropany žili Maorové, což jsou potomci lovců z polynéských ostrovů. Maorština je v podstatě velice jednoduchý jazyk, který neoperuje se složitou gramatikou. Zajímavé je, že používá 5 samohlásek (a, e, i, o, u) a jejich kombinace, ale jen 10 souhlásek (w, wh, k, r, p, t, m, n, ng, h). Slova, která v sobě mají například písmeno b, c nebo třeba z tu prostě neexistují. Uvolněná angličtina nových obyvatelů se smíchala s ještě více uvolněným jazykem místních obyvatel. Starý jazyk dostal nový kabát.
Dalším impulsem byla zlatá horečka v 60. letech 19. století. Na Zéland připlouvali další jazykové variace angličtiny ze všech koutů britských kolonií. Obyvatelé se zde usadili, měli děti a ty poslali do škol. Potřeba sjednocení jazykových variant angličtiny ve školách uspíšila vývoj dnešní novozélandské angličtiny.
Co je pro New Zild typické
Velice typické (opravdu, poznáte to už při první větě) je zaměňování samohlásek. Anglický souhlas „Yes“ se snad všude ve světě vyslovuje jako jes, ale na Novém Zélandu se vyslovuje jako jis. Když to slyšíte poprvé, zní to jako anglické „is“ – tvar slovesa být, pak si ale zvyknete. Velice vtipné situace nastávají u číslovky šest – „six“. Novozélanďané to vyslovují jako „sex“.
U některých slov místní obyvatelé zdvojují hlásky nebo je vysloví jako dvojhlásky. Zní to, jako kdyby se některé hlásky vyslovovali nasálně (spíš nosem).
Někteří Kiwáci (spíše většina) na konci věty zhoupnou výšku hlasu, takže to zní jako otázka.
Celkově je tu výslovnost rychlá. Například fráze „How are you going?“ – Jak se máš? – se tu vysloví rychle a zní to jako „Air gun?“
Jak to vypadá teď
Z dokumentu je patrné, že ještě před několika lety byla novozélandská angličtina jazykem, se kterým mluvila spíše nižší střední třída. Jelikož se ale během několika minulých let dramaticky změnilo složení obyvatelstva (prý tu žije přes 80 národností z celého světa!) a každý nový člověk s sebou přinesl svůj vlastní přízvuk, novozélandská angličtina se stala něčím původním a přestala být typickou spíše pro nevzdělané lidi a místní lidé začali být na svůj unikátní akcent hrdí.
Tolik k dokumentu.
Teď se již nacházíme ve fázi, kdy rozumíme více méně téměř vše. Dokonce jsme si zvykli říkat místo „You are welcome“ (Není za co) jako odpověď na „Thank you“(Děkuji) místní cool variantu „No worries“ (Žádný stres) a místo nudného pozdravu „Hello“(Ahoj), když se s někým potkáme, používáme stylovější „Chee bro“ (zkratka Cheers brother – Čau kámo).
No uznejte, není tu sranda?