Starosti a odměna za hledání práce

Jak už jsme psali dříve, Helenka pracovní vízum dostala a tak začala hledat práci. Jak se hledá dobrá práce v Christchurch? Kde ji hledat? Jak se připravit na pohovor? Co očekávat? Odpovědi na tyto a další otázky týkající se sehnání práce pro ženu v Christchurch.

Před odjezdem na Nový Zéland jsem pracovala pár let v jedné české bance, takže mám praxi v administrativě. Kromě toho jsem i certifikovaná masérka. Protože masírování miluju, rozhodla jsem se, že si zkusím sehnat práci jako masérka. Vyšperkovala jsem si životopis, našla si na internetu masérská studia a začala jim volat a rozesílat motivační dopisy se životopisem. Obeslala a obvolala jsem jich snad 15, ale ani z jednoho se mi neobtěžovali odpovědět. Životopis jsem tedy vytiskla a rozhodla se zaujmout tváří v tvář. Přišla jsem do prvního studia, kde mi řekli, že fakt nikoho neshánějí, ve druhém si alespoň vzali životopis a řekli, že kdyby náhodou někoho chtěli, možná se mi ozvou, a ve třetím jsem dopadla obdobně. Masérský job jsem tedy nechala plavat. Přemýšlela jsem i o tom, že bych se živila jako masérka na volné noze, ale po debatě s jinou masérkou, která mi popsala všechna úskalí, jsem od toho upustila.

No nic, musím hledat jinde a jinak.

Začala jsem tedy hledat práci v administrativě. Každý den jsem projížděla inzertní servery trademe.co.nz a seek.co.nz a odepisovala snad na všechny pozice, které mě zaujali. Bez výsledku. Většinou mi ani neodepsali. Ono se asi není čemu divit, protože Christchurch je město, které se vzpamatovává se zemětřesení a tak se tu hodně staví. Muži tu najdou práci ve stavebnictví do druhého dne, ale ženy to mají trochu horší. Říkala jsem si, že asi dělám něco špatně. Přihlásila jsem se do jednoho celosvětově známého fast foodového řetězce začínajícího na M (určitě znáte J ) a začala tam pracovat.

Byla jsem tam jediná cizinka (kromě dvou Filipínek a dvou Indů v kuchyni) a manažeři mě hned první den postavili za kasu. Byla to pro mě zkouška ohněm. Zákazníkům jsem moc nerozuměla (neměla jsem žádné školení na to, co vůbec řetězec prodává), neuměla jsem s pokladnou a připadala jsem si, že ostatní kolegy spíš obtěžuje to, když jsem je žádala o radu a pomoc. Druhý den už to bylo trochu lepší a pak už jsem si zvykla. Mezitím jsem napsala pěti největším pracovním agenturám v Christchurch, že bych si ráda pohovořila s nějakým odborníkem na zaměstnání v Christchurch, případně vyladila životopis. Samozřejmě jsem si vybrala takové agentury, které měli otevřené administrativní pozice odpovídající mému profilu a zkušenostem. Odpověděli mi z jediné a to Enterprise Agency. Personalistka mi poslala odkaz na online testování MS Office a psaní textu a já ho vyplnila. Na základě toho mě pozvala na osobní pohovor. Test byl jednoduchý, jednalo se úpravu formátování, vkládání souborů do textu, přepisování faktur na čas. Určitě by to zvládl průměrný deváťák. Z tohoto testu jsem měla 98% úspěšnost.

Pohovor s Leanne

Po příchodu do agentury jsem vyplnila pár dotazníků a smlouvu.  Pak přišla personalistka Leanne a začali jsme si povídat. Byl to asi nejlepší pohovor, který jsem kdy absolvovala.

Určitě si vybavíte ty hloupé nic neříkající otázky typu: Kde se vidíte za deset let? Řekněte mi svou největší přednost, řekněte mi svou největší slabost. Proč si mám vybrat vás a ne toho člověka, který přišel před vámi? atd.

Vždycky, když tyto otázky slyším, udělám si o člověku, který je pokládá svůj obrázek. Personalisté, kteří si na jejich základě vybírají zaměstnance, mají nějaký komplex nadřazenosti nebo jsou úplně hloupí a potřebují to nějak skrýt.

A přesně na tyhle otázky se mě Leanne neptala. Byl to velice upřímný rozhovor o mých schopnostech, kdy mi pokládala otázky, které jí potvrdili, že mám schopnosti a zkušenosti, které jsem napsala do životopisu. Byli to otázky typu: Co jsi přesně dělala, když Ti zavolal klient, kterému se něco nelíbilo? Co jsi dělala, když jsi zjistila, že jsi něco vyplnila špatně? Atd, atd.

Povídali jsme s i o tom, proč jsme se rozhodli odjet na Zéland. Velice jí zaujalo to, když jsem jí povídala o tom, jak trávím volný čas dobrovolnictvím v Červeném kříži. “Pohovor” trval asi hodinu a bylo to velice příjemné setkání. Na konci Leanne odešla pro svou kolegyni, která měla na starosti nábor pro Environment Canterbury, představila mě a zeptala se mě, jestli bych měla zájem o administrativní pozici právě na Environment Canterbury. Je poměrně těžké vysvětlil, co to je za úřad, protože to v Čechách funguje jinak. Je to v podstatě mix ministerstva pro životní prostředí, hygienické stanice, katastrálního úřadu a krajského úřadu pro distrikt Canterbury, ve kterém žijeme. V čele stojí 7 tzv. Comissioneers (dá se to přeložit jako komisařů, ale je to dost nevýstižné), kteří jsou voleni a jejich rada rozhoduje o tom, komu se budou dávat dotace, limity těžby, povolení vrtání studní atd, atd,… Zrovna tam sháněli někoho do oddělení Records (mix archivu a podatelny). Jelikož se všechny dokumenty archivují především elektronicky do obrovské databáze, je s tím dost práce.

Samozřejmě jsem s nadšením souhlasila a připravila se na páteční pohovor přímo na Canterbury. Fast foodu jsem měla plné zuby. Jenže se mi nikdo neozval a příští týden mi Leanne napsala email, že pozici na Environment Canterbury zrušili, takže nikoho nového nehledají. Naprosto se mi zhroutil svět. Vím, že je to hloupé, ale brala jsem to jako zradu, jako úplný konec. Dál jsem chodila do fast foodu začínajícího na M ( a párkrát doma po příchodu z práce zvracela). Další čtvrtek mi zavolala kolegyně Leanne z Enterprise a s nadšením mi sdělila, že by mě zítra chtěli vidět na Environment Canterbury,  protože si to rozmysleli a měli by o mě zájem. Absolvovala jsem tedy pohovor (spíš mi můj budoucí nadřízený vysvětlil práci a zeptal se mě, jestli bych se na to cítila), provedli mě po budově a za půl hodiny po příchodu domů mi volali z agentury, že mě berou.

Teď absolvuji první týden. Chce to hodně pečlivosti, protože když se udělá chyba v čísle, celá elektronická složka důležitých dokumentů se pak nedá dohledat. Tak mi držte pěsti, ať to zvládnu. Je to docela náročné. Spousta slovíček, kterým nerozumím a bez kterých nepochopím základ toho, co mám vlastně udělat. Třeba musím třídit dokumenty, které se týkají kotvišť lodí. Musím vědět, jaké rozměry má mít kotviště, co je potřeba udělat, aby se něčí pozemek schválil jako kotviště atd. Pak je blbý, když ani nevím, jak kotviště vypadá. Je to boj, tak bojuju. Každý den, když přijdu z práce, překládám si jejich webové stránky, termín po termínu, abych věděla, co vůbec dělám. A to mě baví.

Je to ale práce, kterou jsem si zamilovala. Musím složit velkou pochvalu Leanne, která dokázala i bez hloupých klišé-otázek průměrných personalistů přijít na to, co dokážu a kde mě bude práce naplňovat. Přijde mi, že mě za tu hodinu, co jsme si povídali jako dvě staré známé, dokázala neuvěřitelně přesně odhadnout.

Co z toho vyplývá a jak si tady coby holka najít dobrou práci?

• Dokud ještě nemáte práci, choďte někam dobrovolničit. Je to super příležitost poznat tu další lidi, procvičovat si angličtinu v praxi, otrkat se. Novozélanďané (a obyvatelé Christchurch dvojnásob) si nesmírně váží dobrovolníků. Spousta super projektů by se bez nich neobešla (skupina Gap Fillers, Červený kříž,…). Navíc si čas strávený tam opravdu užijete. Zde si můžete prohlédnout činnosti, které by vás zaujali: http://www.volcan.org.nz/

Můžete chodit na kávu s babičkami, chodit kontrolovat turistické stezky, likvidovat nežádoucí plevel nebo pomáhat v nemocnicích. Fantazii se meze nekladou.

Mně dobrovolničení pomohlo i psychicky. Člověk se cítí potřebný, těší se mezi lidi, může si s někým popovídat, nechat si poradit.

• Oslovte agentury, které se zabývají sháněním lidí na pozice, které odpovídají vašim zkušenostem. Je možné, že se vám ozvou z jedné z deseti jako mě, ale pokud vás z té jedné pozvou na osobní setkání, můžete mít vyhráno.

• Nainstalujte si Grammarly, které je zdarma a bude vám automaticky kontrolovat chyby v gramatice.
• Nelžete v životopise. Nedávejte si do životopisu zkušenosti, které nemáte, jen proto, že se chcete dostat na nějakou pozici, která vás zaujala. Co vypadá dobře a neuškodí, je prodloužit si praxi. Pokud jste pracovali rok jako recepční v hotelu, věříte si v této oblasti a máte zkušenosti s touto prací, prodlužte si dobu zaměstnání.

• Pokud vás pozvou na pohovor, připravte se na něj, jak nejlíp dokážete. Připravte si konkrétní příklady toho, co jste dělali v minulé práci (ze které budete čerpat zkušenosti pro tu budoucí), jak jste tam řešili problémy. Můžou se vás také zeptat, proč vlastně na Zélandu jste (ne jako při výslechu, spíš ze zvědavosti) a co tu vlastně plánujete dělat. Buďte upřímní.

• Komunikujte, nenechte se vyslýchat. Ptejte se na to, co vás zajímá, pokládejte konkrétní otázky. Vy se přece taky musíte rozhodnout, jestli vám ta práce stojí za to. Navíc se můžete dozvědět spoustu věcí o městě a kultuře, ve které žijete a se kterou interagujete.

• A teď to nejdůležitější: Mějte naději, věřte a bojujte!!!