Zákon schválnosti aneb Co dělat, když váš partner Working Holiday víza dostal a Vy ne, aneb, když vízum má jen jeden.

Jak jsme již psali na začátku cestopisu, ideální příležitost jak procestovat Nový Zéland a vyděl si přitom na pokrytí nákladů spojených s životem v této zemi, je požádat o Working Holiday víza. Má to ale dva háčky:

-pokud vízum dostanete, musíte do roka na NZ odcestovat, jinak vízum propadá a už nikdy vám nebude přiděleno

-maximální počet WH víz je 1200 pro Českou republiku. O tato víza je neskutečný zájem, takže v momentu, kdy se kvóta v určitý den a určitou hodinu otevře, se snaží cca 10 000 mladých Čechů vízum dostat. Asi nemusíme říkat, že je to jen o štěstí.

V roce 2015, kdy jsme s Vikym o toto vízum žádali, byla kvóta plná do 20 minut s tím, že již deset minut před spuštěním imigračního programu na podávání online žádostí se do systému nedalo ani přihlásit, jak by přetížený. Vikymu se po nějaké době podařilo přihlášku odeslat, mě najednou zbělela obrazovka a nic s ní nehlo. Systém se obnovil až po cca 1,5 hodině, kdy už byla kvóta beznadějně plná. A to upozorňuji, že jsme byli na super rychlém a stabilním internetovém připojení a zkoušeli jsme pro mě žádat z několika výkonných počítačů. Viky tedy vízum měl, já ne. Novozélandské imigrační úředníky vůbec nezajímá, že se partneři nechtějí opustit, protože jeden víza má a druhý ne.

Uvažovali jsme tedy nad mnoha možnostmi jako např. sehnat z Čech na Zélandu zaměstnavatele, který by mi dal smlouvu a já tudíž mohla přijet na Working víza (pokud nejste machři v nějakém oboru, tak je to nemožné) nebo sehnat práci v zemědělství a požádat o půlroční SSE nebo RSE víza (půl roku budete pracovat na jabkách za minimální mzdu, která vám pokryje náklady na bydlení a stravu a nic ze Zélandu neuvidíte). Nejlepší variantou se nám zdála možnost přijet na NZ koncem února (aby Vikymu vízum taktak nevypršelo) s tím, že já pojedu na turistické vízum a ze Zélandu požádám o WH vísa. Kvóta se otevírá vždy začátkem března.

Díky bohu (doopravdy) jsme někde při brouzdání internetem našli společnost NewZealandFriends. Je to agentura, která obstarává WH víza hlavně pro Čínu, ale také pro Čechy. Teď vás upozorňuji, že pochvalu pro NewZealandFriends píšu zdarma, protože jsem byla opravdu spokojená. Takže poté, co jsem napsala první email, kde jsem popsala, že chci WH vísa, protože je má manžel a netroufnu si žádat sama, protože je to sázka do loterie, mi obratem bylo odepsáno jak celý proces funguje, kolik to stojí atd. Tato agentura za vás požádá o WH víza s tím, že garantuje, že se vejdete do kvóty. Nemusíte se nervovat s tím, že budete muset jet po 3 měsících cestování domů a ještě k tomu nebudete moci legálně pracovat proto, že nebudete mít zrovna štěstí a do kvóty se nevejdete.

Cena za vyřízení víz je skoro směšná (2440 Kč). Za pocit jistoty to stojí. Navíc je to tým odborníků a opravdu vědí, jak celá legislativa s tím spojená funguje. Takže informace od nich jsou relevantní a správné, ne jako ve facebookových příspěvcích, kam si skoro každý píše, co chce.

Na tuto agenturu jsme se tedy obrátili, aby nám se získáním víza pomohla. Když už jsme byli na Zélandu, přihlášku jsme nechali agenturou odeslat. V danou hodinu jsme sledovali facebookové stránky týkající se WH víza a četli komentáře lidí, kteří se WH víza snažili dostat. 1200 míst bylo pryč tak do 5 minut. Spousta lidí bylo zklamaných, protože se o to pokoušeli třeba už třetí rok za sebou. Mě přišel po 30 minutách email s potvrzením, že byla má přihláška v pořádku doručena.

Pak přišel další email, který mě žádal, abych si nechala udělat General Medical Check a Chest X-ray. Každý, kdo by teoreticky mohl zůstat na Zélandu déle než rok je povinen si ho nechat udělat, jinak se jeho žádost neschválí a WH vízum propadne. Zkoušela jsem volat na imigrační infolinku, jestli by nemohli udělat výjimku a začátek víza back datovat k datu mého příletu na Nový Zéland, ale úředníci byli neúprosní a nechtěli o tom ani slyšet. Na vysětření jsem tedy šla, dala jsem 500 NZD za nic (v ordinaci lékaře jsem strávila tak 2 minuty) a po 10 dnech jsem obdržela konečné schválení mého vytouženého víza.

Cesta to byla trnitá, plná překážek, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Každému, komu se stalo něco podobného (zejména párům, u nich je snad pravidlem, že jeden z nich vízum dostane a druhý ne) bych poradila to, aby:

-ten, který vízum má odjel na Zéland na konci února, aby mu vízum nevypršelo

-ten, kde ho nemá kontaktoval NewZealandFriends a starost o víza nechal na nich-profesionálech

-ten bez víza ať počká na schválení víza ještě v České Republice (vyhne se tak možnosti, že ho při příletu na Zéland pošlou domů nebo budou dlouho vyslýchat, jestli tam náhodou nejede pracovat načerno a také nebude muset platit 500 NZD=cca 8 000Kč za zdravotní prohlídku). Jakmile bude vízum schválené-trvá to tak týden, hned bude moct na Zéland vyrazit za svou druhou polovičkou

Je to nejlepší cesta bez zbytečných komplikací a zbytečně vydaných peněz.